Skip to content

Gallehuské zlaté rohy

7.6.2009

Zas hlaholil smích, hlasy hrdinů,
veselá slova. Vešla Wealhdéow:
dobrá kněžna dbala mravu,
zlatem zkrášlená muže zdravila.
Vznešená žena pohár přede všemi
ponejprv podala panovníku Dánů,
pobídla, ať piva potěšen si zavdá
milovaný pán. Tak plesal a pil,
jak přísluší králi, okusil krmí.*

Součástí kulturního dění v naší zemi i v Evropě jsou různé historické slavnosti spojené s trhy s lidovým řemeslem. Pozorní návštěvníci těchto historických akcí si jistě všimli, že se zde občas objevují stánky s picími a troubícími rohy. Dnešní romantická představa zobrazuje našeho předka jako „barbara“ pijícího pivo nebo medovinu z rohu. Pravdou je, že rohy jsou skutečně archeologicky doložitelnými nádobami. Používaly se k troubení, slavnostním přípitkům, při pronášení přísah, ale i při obyčejném popíjení. Znali je Keltové, Germáni i Slované. Jako materiál pro tyto zajímavé nádoby se používala upravená zvířecí rohovina často okovaná bronzem nebo stříbrem. Některé rohy byly tvarově inspirované těmi zvířecími, ale jako materiál bylo použito sklo nebo byly celokovové. Zde se budeme věnovat celokovovým zlatým rohům z Gallehusu.

Roku 1639 upoutal pozornost Kirsten Svendsdatter z jižního Jutlandu v Dánsku zářivý předmět trčící ze země. Touto zvláštní náhodou udělala mladá dánská dívka poblíž vesnice Gallehus zcela unikátní archeologický objev. Po mnoha staletích tak spatřil světlo světa zlatý roh starých Germánů. Zlatý roh se později stal majetkem dánského krále, který roh věnoval svému synovi. Ačkoliv nebylo zcela jisté jestli byl tento zlatý roh původně určen k troubení nebo pití, nechal jej dánský princ upravit k pití. Přibližně o sto let později, v roce 1734, probíhaly v místech nálezu archeologické výzkumy při nichž byl asi dvacet metrů od místa nálezu prvního rohu objeven druhý zlatý roh. Oba rohy zdobily zajímavé obrazce, které zřejmě vypovídaly o životě a slavnostech germánského lidu. Druhý zlatý roh byl u hrdla zdoben runovým nápisem ve starogermánských runách (starší futhark). Oba rohy pocházely z let 200 – 450 n. l. Roku 1865 se podařilo norskému učenci Sophusi Buggemu rozluštit smysl runového nápisu na druhém gallehuském rohu. Nápis ve starogermánštině zní: Ek hlewagastiR holtijaR horna tawido. V překladu zní runový nápis: (ek) slavný host (hlewagastiR) z Holtu nebo Holtův syn (holtijaR) jsem roh (horna) zhotovil (tawido). Oba gallehuské rohy byly nakonec umístěny v Národním muzeu v Kodani. Roku 1802 byly ale ukradeny a přestože se zloděje podařilo brzy dopadnout, rohy byly mezitím už roztaveny. Dnes existují pouze kopie těchto vzácných památek, zhotovené podle starých archeologických kreseb. V současnosti jsou kopie rohů uloženy v Dánském národním muzeu a v Moesgaardském muzeu.

 kresba Gallehuského rohu ze Journal des Savants, 1678.

kresba Gallehuského rohu ze Journal des Savants, 1678.

obraz Nalezení Gallehuského rohu, Niels Simonsen, 1859

obraz Nalezení Gallehuského rohu, Niels Simonsen, 1859

 

motivy na Gallehuském rohu, ilustrace J. R. Paulli, 1734

motivy na Gallehuském rohu, ilustrace J. R. Paulli, 1734

* verše z knihy Béowulf, přeložil Jan Čermák, nakladatelství Torst 2003

 

No comments yet

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s