Skip to content

Posvátný strom na Burkováku

2.1.2010

Kopci Burkovák jsem se věnoval už v jednom z předešlých článků. [zde] Zde přináším zajímavou zprávu o Burkováku otištěnou v první polovině 20. století. Autorem je český archeolog MUDr. Jan Axamit  (Zvýraznění textu H).

Když jsem poprvé shlédl u Švehly to překvapující množství nezvyklých výrobků hliněných, napadla mne nejdříve myšlenka, že na Burkováku byla keramická dílna pravěká, v níž se vyráběly nepravé šperky k maskování, při nějakých hrách nebo divadlech užívané a pak jakési bubínky hliněné, které se provlékaly koží, aby se tlučením do nich udržoval taneční rytmus. Ale jakmile jsem po prvé společně s J. Šehlou naleziště navštívil, shledal jsem, že tomu tak není. Předně všecky zmíněné věci byly uloženy docela povrchně, takřka v lesní prsti a pak při nejbedlivějším hledání podařilo se mi najíti jediný kousek dřevěného uhlí v místě Švehlova nálezu, ač sám jsem hlínu motyčkou převracel. Avšak nalezený oharek nebyl starého data, byl svát větrem se zbytků hranice, která na vrchu byla pálena v předvečer Husova svátku. Ani v okolí naleziště jsme na nic nepřišli, co bychom za pec nějaké keramické dílny mohli považovati, ale také na žádné žároviště ani na opálené kosti, tedy na žádné zbytky dávných obětišť. Ve starém lomu pod nalezištěm ukazoval mi J. Švehla několik větších kamenů, jakými bylo prý toto do čtverhranu ohraničeno.  Zakryl zbytky zdí hlinou, ale přece prý některé kameny již odnesli občané z Nemějic. Já z nějaké ohrady již jsem velmi málo spatřil, proto nemohu se o ní nijak vyjádřiti. Shrneme-li vše, co jsme si dosud o nalezišti na Burkováku pověděli, můžeme tvrditi, že tam v době mladších mohyl bylo místo, kam byly zavěšovány různé hliněné předměty na motouzek navlečené, které tam zůstaly, i když bylo místo opuštěno, po zetlení šňůrek spadaly na zem a byly pozdějšími chodci částečně rozšlapány, částečně do lesní prsti zašlapány.

Na obou obrázcích vidíme různé předměty nalezené v místě, kde s největší pravděpodobností stával posvátný strom. Ozubená kolečka o počtu sedmi až třinácti zoubků by podle Jana Axamita mohly být symbolem slunce, v tomto případě jakousi hliněnou náhražkou známých bronzových ozubených koleček z keltských sídlišť a oppid. Mezi další zajímavé nálezy z tohoto místa patří sošky koní, kruhovité prstence nebo hranolovité tyčinky.

Burkovský vrch zdvíhá se do výše 701 metrů nad mořem (autor udává z neznámých důvodů výšku Burkováku 701 metrů, v současné literatuře, i na Wikipedii se uvádí výška kopce  504 metrů nad mořem, poznámka H). Vrch leží mezi potokem Smutnou a Vltavou a ve středu kraje, který je nejhustěji pokryt mohylami. Je zalesněn až po samý vrchol, kde však nalezneme nezalesněnou plošinku tvaru skorem obdélníkového, která se táhne přibližně od východu k západu. Nejnápadnějším zjevem na rovince je výstupek zvedající se na východním konci této plošinky do výše skoro metrové. Horní ploška výstupku má přibližně tvar čtverce, jehož každá strana měří bezmála tři metry. Na jižní, západní a severní straně sváží se výstupek šikmo do roviny, na východní straně je částečně odbourán lomem a tam lze zjistiti, že podkladem jeho je skála. Zdá se však, že tato byla již před věky pro určitý účel upravena. Jestli se tak stalo pro svatostánek husitský nebo již dříve, se ovšem neví. Naleziště Švehlovo prostírá se pod západním koncem planinky… Neleží srovna proti skalnímu výstupku, ale poněkud excentricky od čáry, která dělí podélně rovinku ve dvě stejné půle. Příčiny toho mohou být několikeré: Vedeme-li přímku od křížku (na západním svahu plošinky) směrem ke středu mohylového pohřebiště na úpatí vrchu, jde tato čára středem naleziště. Jinak řečeno, stoupáme-li od mohyly přímo k vrcholu hory, jdeme přes naleziště. Hlavní příčina však jest asi ta, že jedině v okruhu naleziště je více hlíny a pod ní zvětralá skála, takže jedině tam svými kořeny mohl se držeti a živiti větší strom. Vedle dere se již kompaktní skála až na povrch půdy. Naleziště pak svým skoro kruhovým tvarem a svými rozměry odpovídá koruně nějakého košatého stromu, snad lípy nebo dubu. Můžeme tudíž s pravděpodobností rovnající se skoro jistotě, tvrditi, že před vchodem k náhorní planince rostl v pravěku košatý strom, do jehož koruny byly navěšovány na motouzku navlečené hliněné předměty… Že strom byl posvátný a věci do jeho koruny zavěšované byly votivními dary, tomu zdá se svědčiti i jejich dochované množství. Obětiny, kterých košatá koruna lípy nebo dubu byla zajisté plna, visely i po zanedbání místa na motouzkách, až po letech přehnily a věci obětované padaly jedna po druhé k zemi jako přezrálé ovoce v jeseni. Nohy pozdějších poutníků je sice drtily, ale žádná ruka se jich nedotkla, až drobná vegetace lesní je pokryla po staletích milosrdnou vrstvičkou prsti. Některé drobnosti jsem ovšem sám také nalezl v přehrabané hlíně dne 16. července 1929. Byl jsem tehdy na Burkovském vrchu i „Na kopcích“ sám.

Literatura: Zpráva MUDr. Jana Axamita byla později přetištěna v knize: Pravěk jižních Čech, Bedřich Dubský, 1949.

Obrázky : Pravěk jižních Čech, Bedřich Dubský, 1949. Encyklopedie Keltů v Čechách, Jiří Waldhauser, 2001.

No comments yet

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: