Skip to content

Megalitické památky v českých zemích

19.3.2010
kamenná řada v Carnacu

Doba, která ze všech památek po „našich pohanských praotcích“ kladla největší důraz na stopy pravěkého náboženství, nespokojila se s bůžky, modlami, „obětním nářadím“ a jinými drobnostmi, ale hledala přímo v krajině místa pohanského kultu. Zkoumala místní lidové názvy, aby v nich našla kořeny minulosti; ze starých zpráv, ale i z nekritických smyšlenek novodobých kronikářů sbírala „doklady“ o dávné existenci pohanských chrámů a „božišť“ na určitých místech; mnoho papíru vyplýtvala při úvahách, zda poutní místa, kaple a kříže křesťanské doby byly zakládány na místech pohanského kultu. Ale kromě toho znala i přímé, nemovité památky v terénu. Z nich nejvýznamnější byly megalitické stavby.

Když se pozornost vzdělané Evropy začala obracet od života posmrtného k pozemskému a lidé se začali dívat kolem sebe novýma, pozornějšíma očima, neuniklo jim, že v různých krajích se vyskytují podivné stavby z velkých balvanů; proto je archeologové později označili jménem, odvozeným z řeckých slov megas (velký) a lithos (kámen). Církevní kronikáři si jich místy povšimli už ve středověku a jistě nebyli první, zájem o ně však vzrůstá až v 16. a 17. století. Prostý lid je spojoval s nadpřirozenými mocnostmi a vytvořilo nich rozmanité pověsti, ale ani první generace učenců a starožitníků si s nimi nevěděly rady. Scházelo měřítko k posouzení jejich stáří. Pouze jedno bylo jisté: že ty stavby nepocházejí z křesťanských dob. Vysvětlení jejich účelu nemohlo tehdy ovšem být jiné než náboženské – a v tomto případě se počínající archeologická věda skutečně nezmýlila. I dnes soudíme, že jednoduché a obvykle neopracované vztyčené balvany, pro něž se od počátku 19. stol. ujal z bretaňštiny odvozený název menhir, „kamenné stoly“ ze dvou či několika vztyčených balvanů pokrytých jedním naplocho položeným (tzv. dolmeny), podobným způsobem zbudované chodby nebo menhiry uspořádané do řad či kruhů jsou památkami kultovního a pohřebního charakteru z hlubokého pravěku.

Víme však také, že se vyskytují jen někde: ve Francii, v Anglii, na Pyrenejském poloostrově, v severním Německu, Dánsku či Švédsku. Naše země nemají jedinou prokazatelnou památku tohoto druhu (nepočítáme-li ovšem např. skřínkové hroby z velkých kamenů, uložené pod povrchem země, které bývají spojovány s megalitickými tendencemi). Rozdíly ve vývoji středu a okrajů Evropy zůstávaly ovšem starožitníkům minulých staletí utajeny.

Rozsah skutečných znalostí byl mizivý a o to větší slovo mívala fantazie, roznícená romantismem doby. V Anglii William Stukeley, zvaný napůl posměšně „knížetem druidů“, byl už počátkem 18. stol. jedním z prvních nadšených hlasatelů romantických představ o starobylém keltském náboženství a jeho kněžích – druidech – o nichž vyprávěly spisy římských autorů (např. G. J. Caesara) a jimž začali starožitníci přičítat megalitické stavby. Cambryho spis Les monuments celtiques, vydaný ve Francii 1805, přispěl k zobecnění tohoto výkladu i bretaňských jmen pro různé druhy megalitických památek (jichž je právě v Bretagni tak velké množství). Němci a Seveřané viděli samozřejmě ve svých megalitech zase památky po starých Germánech, ačkoliv už slavný Dán Worsaae roku 1839 je položil do doby kamenné.

Středoevropané byli přesvědčeni, že také u nich musí podobné památky existovat – jde jen o to je najít. A kdo hledá, zpravidla při dobré vůli najde. Také u nás tomu tak bylo.

Probíráme-li se starší archeologickou literaturou, překvapí nás, kolik památek tohoto druhu – převážně z Čech – naši předchůdci znali. Jejich informace pocházely ovšem jen ze zahraničních spisů, praktické zkušenosti s nimi neměli, proto jejich představa o megalitech byla poněkud volnější. Když Jan Erazim Vocel vydával roku 1845 své první příručky české archeologie, o megalitech ještě celkem nic nevěděl. Zájem se rozrostl až v padesátých letech v celkové atmosféře rozkvětu naší pozdně romantické archeologie. Ze všech stran se scházela Archeologickému sboru Národního muzea v Praze sdělení o nových objevech; velkým podnětem pro jejich autory byl Vocelův článek Kamenné pomníky pohanských věků, otištěný v Památkách archeologických a místopisných 1859 jako komentář k doslovnému překladu práce dánského krále-archeologa Frederika VII. O stavbě obrovských hrobů (vydané v Kodani 1856 a ,zaslané Vocelovi přítelem E. M. Thorsonem). Je přitom zajímavé, jak střízlivě se Vocel staví k otázce českých nálezů:

„Znaje z vlastní zkušenosti, jak nepříznivě často u nás posuzován bývá ten, jenž s nějakým novým náhledem v oboru domácích starožitností do veřejnosti vystoupí, nucena se cítím ještě několik slov k oh ražení svému zde položiti. Mnozí totiž namítati budou, že kamenné památníky, k jichžto zpytování na těchto stránkách vybízím, jen náhodou, přirozeným způsobem povstaly, že tudíž v obor archeologie nikoli nenáležejí, jsouce pouze předměty zpytování přírodovědeckého. Nepřím toho a svrchu již jsem podotknul, že nejeden z nich tvořící rukou přírody podobu a nynější polohu svou obdržel; avšak okolnost ta, že kamenné tvary tohoto druhu v cizích zemích se vyskytující za památky dávnověkých národů považovány, a tudíž zpytovány a podrobně popisovány bývají, vybízí nás k tomu, abychom si takovýchto tvarů všímali a bedlivým skoumáním ustanovili, zdali a které z nich stopy tvořící ruky lidské na sobě mají.“

Romantičtí hledači „kamenných pomníků“ se ovšem takovým zpytováním příliš nezatěžovali. Vocel sám o několik let později ve svém Pravěku země České uvádí už několik podobných případů, o nichž soudí, že nepocházejí z doby Keltů, žijících vlastně už na prahu historie a znajících kovové nástroje, ale že nejspíše až „do věků hustou nejistoty mlhou krytých sáhají“. Po něm až do počátku našeho století fond českých „megalitů“ stále narůstá. Nejpočetnější byly pochopitelně menhiry – jednoduché tvary vztyčených balvanů.

Karel Sklenář

ukázka z knihy Slepé uličky archeologie, Praha, 1977

No comments yet

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: