Skip to content

Kamenné řady u Kounova

8.7.2010
tags:

Když jsem navštívil tzv. kounovské řady v severních Čechách, údajně jediný skutečný megalitický monument u nás, měl jsem zřejmě přehnaná očekávání. Už na místě mne při pohledu na „český Stonehenge“ napadlo, že kounovské „megality“ nebudou nic jiného než novověká plužina vymezená vyoranými kameny. Potěšilo mne, že jsem se s podobným názorem setkal u archeologa Karla Sklenáře (*), z jehož knihy Slepé uličky archeologie přináším zkrácenou ukázku v doprovodu obrázků, které jsem na místě zachytil:

Na první pohled je vidět, že se v žádném případě nejedná o megality, ale o kameny běžné velikosti.

 K megalitickým památkám v širším smyslu patří i vztyčené balvany, uspořádané do řad (jako např. v bretaňském Carnaku), nebo do kruhu (slavná anglická lokalita Stonehenge). Kruhové „cromlechy“ se také vyskytly v Ludikarových a pak i Woldřichových zprávách: devět kamenů vyčnívajících při obvodu pahrbku zvaného U devíti králů pod Vůstrou u vsi Nihošovic, rozkopaného ještě r. 1866, či podobné seskupení na Sedlině u Rovné. Ve skutečnosti to byly vždycky jen poměrně nevelké kameny, žádné kamenné sloupy, a mohly pocházet z kamenného věnce, jaký se často nachází na obvodu pohřebních mohyl z doby bronzové či starší doby železné. To byl případ domnělého cromlechu u Předboje nedaleko Prahy a zřejmě i pahorku na Sedlině, při jehož neodborném rozkopání r. 1874 se našly keramické střepy a bronzové předměty (Dubský tu později nablízku našel další skutečné mohyly – ze starší doby železné, k nimž vyvýšenina asi patřila). V případě nihošovických „devíti králů“ šlo pak vůbec o přirozený útvar, jak ukázal kontrolní výzkum Dubského v roce 1935. Představy o české obdobě Stonehenge se tedy musíme vzdát.

mapka planiny u Kounova: A - hradiště ze starší doby železné, B - kounovské kamenné řady

Ale přesto se název „český Stonehenge“ objevil, a dokonce docela nedávno v tisku, v souvislosti s tzv. kounovskými řadami, jimž by ovšem lépe slušel přídomek „český Carnac“ – kdyby… Těch kdyby je celá řada a pro přehlednost si je srovnejme po pořadě:

1. kdyby se podařilo dokázat, že kounovské řady jsou vůbec dílem člověka a ne přírody. To je sice pravděpodobné, ale ne jisté. Vzpomeňme si na jejich předchůdce, „posvátnou alej“ dvou set balvanů na vrchu Lipovici u Strakonic, z níž se nakonec vyklubal obyčejný zvětralinový pokryv, kamenné moře, tak časté v Pošumaví. Tady, u Kounova na Lounsku, Jsme ovšem v jiné geologické situaci a není vyloučeno, že kameny tu nejsou vysloveně místního původu. Zajímavá je ostatně i poměrná pravidelnost, v níž kameny probíhají v šestnácti celkem (ale ne přesně) souběžných, zhruba stejně od sebe vzdálených řadách – nepočítaje fragmentární meziřady!

I ty největší z kounovských kamenů mají do velikosti megalitů velmi daleko.

 2. kdyby se podařilo dokázat, že nevznikly v mladší, historické době.  Zatím se vyskytla pravděpodobná domněnka, podporovaná i některými staršími mapami, že v 19. stol. byl lesní pozemek rozparcelován lesním dělníkům schwarzenberského panství na políčka a kameny různých velikostí, vybrané ze zakládaných polí – reliktní křemence v povrchové vrstvě půdy – byly vyneseny na meze a vytvořily tak vlastně nezáměrně dnešní řady. Řady nejsou úplně přímé: mírně se lomí – podle cesty, která jimi šikmo napříč prochází! Je ovšem sporné, zda by se políčka po relativně krátké době znovu proměnila v les, jímž je poloha zřejmě nejméně pár desítiletí kryta. A ovšem chybějí k tomu jak přesné údaje pamětníků, tak archívní doklady, které zatím nebyly sebrány a bez nichž nelze domněnku považovat za prokázanou;

průsek s kameny na turistické stezce

3. kdyby se podařilo dokázat, že vznikly v pravěku. To je úkol ještě těžší vzhledem k tomu, že žádné archeologické nálezy z prostoru řad zatím neznáme – je ovšem pravda, že se tu neprováděl žádný rozsáhlejší výzkum, pouze nevelké vykopávky žateckého muzea v roce 1936. Nablízku leží sice pravěké hradiště ze starší doby železné, ale souvislost hradiště s řadami není naprosto nijak dokázána a vzhledem k tomu, že předpokládané megalitické analogie ke kounovským řadám jsou bez výjimky daleko starší než toto hradiště, je také nepravděpodobná;

4. kdyby se – za předpokladu kladného vyřešení předchozí otázky podařilo objasnit jejich účel. Domněnka vyřčená před lety, že jde o místo koňských závodů ve spojitosti s pravěkými náboženskými obřady, je z různých důvodů neudržitelná. Nadějnější by se zdála na první pohled analogie s bretaňským Carnakem a jemu podobnými lokalitami na základě řadového půdorysu, ale zásadní nedostatek je v tom, že na západě Evropy jde o kamenné sloupy několik metrů vysoké, kdežto u Kounova o kamení, mezi nímž se jen vzácně vyskytují kusy – ovšem značně nepravidelných tvarů – přesahující podstatněji délku jednoho metru. Jak by takové řady sloužily astronomickému pozorování Slunce či Měsíce, nelze si dost dobře představit, tím spíše že to není prokázáno ani pro Carnac. Navíc je nemožné srovnávat prostou rámcovou analogií objekty ze dvou prostředí geograficky tak vzdálených a kulturně.tak odlišných. Svět bretaňských megalitických lokalit byl odlišný od soudobého světa kultur existujících v Čechách. A to je námitka podstatná.

Zájemci o historii astronomie, kteří v záslužné snaze o vyřešení kounovského problému pořádají dokonce od r. 1973 diskuse a expedice k zaměření a vysvětlení řad, s tím možná nebudou souhlasit. Ale romantismus sám o sobě nepovede k cíli ve 20. století, stejně jako k němu nevedl ve stoletích minulých. Co můžeme říci o Kounově při střízlivém hodnocení faktů na základě soudobých archeologických poznatků, je asi toto:

„Kounovské řady“ jsou s největší pravděpodobností umělého původu; s jistou pravděpodobností je možno spojit jejich vznik s parcelací pozemků v 19. stol., což ovšem nebylo dokázáno; s malou pravděpodobností lze hovořit o jejich pravěkém původu, protože v tom směru nebyl dosud předložen ani jediný důkaz; a snad už najisto lze odmítnout výklad megaliticko-astronomický, sám o sobě rozporný, založený na hrubé analogii půdorysu, bez souborného uvážení prehistorických argumentů. Nedovedeme dnes přesně říci, čím byly kounovské řady, ale můžeme říci, čím nebyly – totiž „českým Stonehengem“.

Karel Sklenář, zkrácená ukázka z knihy Slepé uličky archeologie, 1977

No comments yet

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: