Skip to content

Straškov, halštatské hrobky

5.10.2011

Obrázky a vybraný text je z Památek archeologických z roku 1928. Týká se halštatských nálezů pohřbů s vozy ze Straškova u Roudnice (v textu jako Stražkov) v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji. Autor  textu je Albín Stocký, zde je text pro naše potřeby mírně zkrácen. Z hlediska našeho zájmu bych upozornil na symboly trojúhelníku s háčky na vrcholu.  Podle současného baltského výkladu by se mělo jednat o symboliku nebeské střechy  a nebeské koně.  Autor nález řadí do okruhu Bylanské kultury, tedy podle současného časového zařazení do období druhé poloviny 8. století do počátku 6. století před n. l. 

Hroby nebyly na polích ničím patrny a byly objeveny náhodou, při hluboké orbě parním pluhem tím, že rádla zachycovala velké kameny. Jak se dál výkop r. 1911 nemohu popisovati, protože jsem mu nebyl přítomen, a zmíním se nejprve o hrobech prokopaných r. 1913.

Ze sdělení Landova nám bylo známo, že pohřby jsou zavaleny velikými, dobře zaklíněnými kameny. Protože šlo o velmi důležitý materiál a neméně zajímavou konstrukci hrobů, rozhodli jsme se, že odkryjeme nejprve kamennou konstrukci zúplna a že ji rozebereme teprve, až zjistíme její složení, abychom páčením kamenů nepoškodili obsah hrobů. Avšak již odklizujíce hlínu pozorovali jsme, že kameny ve všech třech hrobech nejsou zaklíněny, nýbrž jen volně do hrobu naházeny; když jsme odstranili kamennou náplň, zjistili jsme, že hroby byly před dávnými časy vyloupeny a znovu zasypány. Nejhůře byl zničen první z prokopaných hrobů, v němž jsme nalezli jen několik střepů. V obou následujících hrobech bylo lze ještě zjistiti uložení keramiky, která byla ovšem rovněž rozmačkána a značně zpřeházena.

Hroby byly orientovány povšechně od východu na západ s nepatrnou odchylkou na severozápad. Na západní straně byly dvě velké nádoby, v nichž byly uloženy součástky koňského postroje. Asi 1-1,5 metrů na východ od velkých nádob byl shluk střepů jemnějších nádob a po stranách tohoto shluku jsme zjistili stopy železných obručí z kol. Zachrániti jich nebylo lze, protože železo bylo již zúplna proměněno v mazlavou rez. Půda, v níž byly hroby vykopány, byla totiž velmi vlhká a podporovala značnou měrou oxidaci železa. Po bronzových a jiných železných předmětech nebylo ve hrobech ani stopy, kromě několika bronzových knoflíků a železné uzdy ve velkých nádobách. Rovněž marně jsme pátrali po zbytcích pohřbených nebožtíků. Nenalezli jsme ani zlomku lidské kosti, ani kalcinových kůstek. Pouze ve druhém hrobě jsme nalezli ve hlíně nad střepy lidskou stoličku, na níž nebylo možno rozpoznati, byla-li v žáru.

Hroby byly velmi hluboké (1.90–2,20 m) a rozměrné (d=2,10-2,60 m, š=1,80-2,30 m). Z těchto rozměrů a ze způsobu stavby lze za to míti, že byla nejprve vykopána rozlehlá jáma, v ní postavena z kamenů mohyla a teprve poté zasypána hlinou. Pozdější porušení hrobů námi prozkoumaných ovšem zabraňuje provésti v této příčině konečný úsudek.

Ačkoliv byl výsledek našich výkopů chudičký po stránce musejního materiálu, nelitovali jsme přece nákladů s nimi spojených proto, že jsme získali řadu důležitých poznatků, které nám umožnily zhodnotiti vzácný materiál Píčův a zrekonstruovati jeho nález. Šťastnou náhodou bylo při Píčově nálezu učiněno kterýmsi z roudnických amatérů několik fotografií částí hrobu in situ, jichž jsme mohli s prospěchem použíti. Jméno onoho fotografa jsem hledal v Píčových záznamech marně.

obr. 1. Stražkov. Část hrobu vykopaného v roce 1911.

Hrob prokopaný Píčem byl podobně orientován (zápisník) a podle líčení p. Landy byl poměrně dobře zachován, čemuž nasvědčuje i pevné zaklínění kamenů. Avšak zdá se, že i v tomto hrobě byl původní pohřeb porušen, jak je patrno z obr. 1., neboť třetina žluté, pomalované mísy byla odsunuta od ostatních střepů směrem k velkým nádobám.

Na západní straně hrobu stály dvě velké zásobnice s promáčknutým hrdlem (tab. XXVIII., č. 9 a 10). Napříč přes popelnice leželo dřevěné jho, bohatě pobíjené bronzovými čtverečky (obr. 1. a 2.; tab. XXIX., č. 1a, 1b). Bohužel, že tenkráte nebylo použito náležité metody konservační hned při výkopu a dřevěné, vodou nasáklé jho bylo vybíráno ze země po kouskách, jak se odlamovalo při násilném zvedání. Kousky vyschnuvše popraskaly a silně se zdeformovaly. Náležitou konservací na místě, mohl tento převzácný předmět býti zachován téměř bez pohromy. Husté pobití bronzem zachránilo jho před zetlením, poněvadž měďnaté soli, vznikající okysličováním bronzu, nasytily dřevo a tím je chránily před zkázou. Tím větší škoda že nebylo chráněno před deformací vzniklou vysycháním. As 1,5 m od velkých nádob byly rozmačkané nádoby („hnízdo střepů“) a po jejich stranách , asi 25 cm od shluku střepů, bylo po válcovitém železném náboji kol. Obruče se nezachovaly. Podle zběžného náčrtku v Píčově zápisníku bylo v hrobě zachováno nějaké dřevo, které leželo směrem západ-východ kolmo na střed jha, pravděpodobně zbytek oje, která se však nezachovala. Z velmi stručných poznámek v zápisníku lze souditi, že Píč viděl lidské kosti („rourkové kosti, noha“) a spálené kůstky.  Nelze ovšem zjistiti, jde-li o dvojí pohřeb, žárový a kostrový, nebo o smíšený ritus (částečné spalování), ani nelze zjistiti polohu poznamenaných kostí.

obr. 2. Dřevěné jho z hrobu ve Stažkově z r. 1911.

Ve velkých nádobách byly nalezeny bronzové kroužky (tab. XXIX., č. 24-33) různé velikosti, dále knoflíky s vypouklou hlavicí (tab. XXIX., č. 17-23) a s kuželovitou hlavicí (tab. táž, č. 2, 3, 9, 10, 15, 16) Tyto knoflíky byly zařízeny na provlékání křížících se řemínků, z nichž se zachovaly části prosycené bronzovou patinou (tab. táž č. 15, 17-33). Dále tam byla nalezena litá ozdoba řemení nebo uzdy (tab. táž, č.8) v podobě tyčinky, rozšířené v listovitý tvar, ohnutý k tyčince. Mimo nádoby ležela dvě železná udidla s bronzovými kroužky (tab. táž, č. 12-13). Bronzové udidlo (tab. táž, č. 14) je z hrobů vykopaných r. 1913.

Železné vložky z nábojů kol jsou kovány z plechu a zakončeny rozšířenou hlavicí (tab. XXIX., č. 4-7). V zápiscích Píčových jest zaznamenán také železný nůž, ležící mezi nádobami se jhem a mezi shlukem střepů, v materiálu se však nevyskytuje. Pravděpodobně byl silně zrezivělý a rozpadl se při vybírání ze země. Jest věru s podivem, že v těchto hrobech, v nichž byly pochovány jistě význačné osobnosti, se  nenalezlo kromě nože nijakých zbraní a vůbec šperků.

obr. 3. Rekonstrukce pohřbu na voze z hrobu ve Stražkově.

Nejvzácnější z celého nálezu jest ovšem dřevěné jho. Dřevěné předměty se v našich půdách zachovaly jen výjimkou; zpravidla jen, jestliže byly prosáknuty bronzovou patinou nebo zuhelnatěly. Podle Píčova zápisníku bylo celé jho as 130 cm dlouhé. Bylo řezáno z jednoho kusu dřeva pro spřežení volů. Oba konce jsou obloukovitě vyřezány a tětiva oblouku i se zakončením jest u zachovalejšího kusu as 23 cm dlouhá. Hlavice, jíž je jho zakončeno, jest 6 cm dlouhá a 5 cm vysoká a vybíhala z oblouku mírným průhybem, zakončeným válcovitou spirálou. Oblouky byly křídlovitě rozšířeny, středem jejich procházelo však silné, oblé žebro. Stážkovské jho bylo na celé svrchní straně pobito drobnými bronzovými čtverečky, uspořádanými v podobě šachovnice, a bylo zesíleno několika pásy z bronzového plechu, z nichž některé stahovaly puklá místa. Jak byla oj připevněna ke jhu  nelze říci, protože právě jeho střední, užší část byla bohužel zničena.

Keramika strážcovských hrobů jest zajímava hlavně hojností pomalovaných nádob. Jest v podstatě rázu bylanského a právě v obsahu hrobů, vykopaných před lety Píčem v Bylanech u Českého Brodu, lze najíti nejvíce shod s nálezy strážcovskými. Pomalované nádoby jsou po stránce technické dvojího druhu. Je to plochá nádoba širokého hrdla (tab. XXVIII., č. 8), spíše hluboká mísa tvaru vypouklého kužele, s dosti ostrým lomem na spodu břicha a téměř ploše ke dnu se sbíhajícími stěnami. Nízké hrdlo je zřetelně odsazeno žlábkem a má na okraji malý, plný výběžek, patrně rudimentární úško. Nádoba je vyrobena  ze světlé, čisté hlíny a na povrchu byla před vypálením přetřena povlakem z téže, pečlivě plavené hlíny. Ornament byl po vypálení malován černou barvou s lehkým odstínem do hněda a jest ryze geometrický. Na hrdle a ve žlábku pod hrdlem jest po řádce okrouhlých teček. Od hrany žlábku visí sedm trojúhelníků, rozličnými vzory vyplněných. Tyto vzory se střídají nepravidelně a každý z nich jest individuální. Ve volných polích jsou namalovány trojúhelníky, sahající až po lom nádoby. Jsou složeny ze střídavě plných a prázdných trojúhelníků a zakončeny ve vrcholu zkříženými háčky. Trojúhelníky se zkříženými háčky jsou obvyklým prvkem ve výzdobě hallstatsých nádob. Známe je v Čechách z Bylan i z Platenic, kdež se objevují na červených nádobách pomalovaných, vyskytují se ve Slezsku i v Horní Pfalci.

Ostatní pomalované nádoby jsou jiného rázu. Jsou baňaté, ke dnu se rychle zužují, hrdlo, střechovitě skloněné, je ostře odsazeno od svrchní části břicha a na horním okraji jest vyhnuto ven. Tyto ladné tvary jsou robeny z hnědé hlíny, na povrchu pak přetřeny velmi jemnou hlínou okrovitou a vyleštěny. Po vypálení okrovitá hlína zčervenala. Vzorce byly malovány po vypálení černou barvou, která se rozpouští v acetonu a v amylacetatu. Vzorce nejsou příliš složité. Na nádobě Píčem vykopané (tab. XXVIII., č. 4) byly to svislé trojúhelníky, složené ze dvou čar, vroubených řadami okrouhlých teček, zasahující až do poloviny nádoby. Horní konce trojúhelníků jsou spojeny se čtyřmi svislými čarami na hrdle. Trojúhelníků bylo opět sedm. I tento tvar je obvyklý v blanské keramice. Další nádoba z Píčova výkopu, velmi špatně zachovaná (tab. XXVIII., č. 3) byla vyrobena toutéž technikou jako nádoba předešlá, liší se však od ní tvarem. Je mnohem otevřenější, širokého průměru hrdla. Hrdlo jest ostře odsazeno, avšak je velmi nízké. Její výzdobu nelze přesně zjistiti. Podle stop pomalování lze však souditi, že byla ozdobena svislými, šrafovanými trojúhelníky.

Z výkopů v roce 1913 podniknutých jest nádoba zobrazená na tab. XXIX., č. 36. Podobá se dříve popsané nádobě tab. XXVIII., č. 4, liší se však poněkud výzdobou, která se skládá z dvojité klikatky, vroubené okrouhlými tečkami. S ní byla nalezena nízká, široká nádoba (mísa) kuželovitého spodku, s ostře odsazeným, šikmým hrdlem. Okraj vychází ostrým lomem z hrdla a jest mírně šikmý. Technikou se neliší od předešlých, zdá se však, že nebyla přetírána jemnou hlinou. Po výzdobě není na nádobě stop. Z téhož hrobu se zachoval střep podobné nádoby (nevyobrazen) s ostře odsazeným hrdlem, přecházejícím průhybem ve vodorovně vyhrnutý okraj. Tato nádoba byla zvláště pečlivě leštěna; povrchu je višňově červeného a byla zdobena svislými černými čarami a okrouhlými tečkami na hrdle. Podle stop na zevní straně se zdá, že profil byl proveden šablonou.

Kromě pomalovaných nádob vyskytlo se ve stavovských hrobech hojně černé, tuhované keramiky, hlavně mis obvyklého tvaru i výzdoby. Bývají to krokvicovité rastrované pásky nebo svazky hlubších rýh na vnitřní straně mis (tab. XXVIII., č. 1, 7) jako v keramice blanské a v nádobí z jihočeských mohyl.

Strážkovské hroby se podobají v podstatě hrobům bylanským; nechybí tu ani, jsou-li Píčovy záznamy správné, dvojí pohřební ritus – ukládání nespálených těl do země i žárové pohřby v tomtéž hrobě, nejde-li snad o částečné spalování. Problém hallstatské kultury v středních a severozápadních Čechách lze zjednodušiti na otázku po poměru žárových a kostrových hrobů blanské kultury, t. j. udál-li se prostě vývoj od spalování k pohřbívání nespálených těl v lidu kultury žárových hrobů, nebo jde-li o dvojí etnický prvek, jako jej třeba předpokládati v kultuře knovízské.

Zdroj: Památky archeologické; díl XXXVI 1928; sešit 1. a 2. Studie o hallstatské kultuře v Čechách. II. Autor Albín Stocký.

Komentáře: 4 leave one →
  1. nomad permalink
    6.10.2011 16.34

    Jestli by nevadilo tak bych jednu věc malinko poupravil.Ty symboly o kterých autor mluví tan nejsou pouze záležitostí bylanské kultury ale v podstatě všech halštatských kultur.Tedy na našem uzemí slezksko-plátenické,mohylové,bilendorfské si nejsem jist jsem amater a ne fundovaný v tomhle oboru.Ve SLPje poměrně hodně častá.Napřiklad na Slovensku v Mohylách nové košáriská jsou v jisté variaci také zde odkaz
    http://www.dunajskaluzna.sk/o-obci-z-historie-kniez-mohyly
    Pokud by jste mněl někdo zájem tak Kniha od Magdy pichlerové-Nové košáriská Knižecí mohyly ze starší doby železné.
    Ten motiv je dle mého názoru dům nebo stavba ,koně jsou zobrazovány malinko jinak ale o tom je možno vest sáhodlouhé debaty.Pokud by mněl někdo zájem můžu přispět svými poznatky halštatské kultury.
    Nejsem spisovatel jako většina lidí kteří sem přispívají ale něco vím.Jinak supr web .Jen tak dál.Naplnme prázdne nádoby v sobě.Dan

  2. 9.10.2011 18.26

    Dík za komentář. Kromě krátkého úvodu je v článku mírně zkrácený text z roku 1928. Do tohoto textu nechci nijak zasahovat. Mohu ale upravit úvod a zmínit tam, že ty symboly jsou i u jiných kultur v rámci Halštatu.

    Co se týče symboliky, ano může se jednat i o dům – ale ty překřížené háčky tam jsou z toho důvodu, že tento dům má na střeše dva koně. Tedy není to podle mé verze přímo symbol koní, ale koní na střeše. https://pohanstvi.files.wordpress.com/2011/09/b.jpg?w=600&h=369 Zde si myslím, že střecha (dům) může být zároveň totožný s nebeskou střechou. Ten symbol překřížených háčků se objevuje už mnohem dříve, lze ho nalézt už v době kamenné – občas. Co tento symbol v různých dobách znamenal asi s jistotou nikdy neřekneme, vlastně to co jsem psal výše odpovídá baltskému výkladu se kterým jsem se seznámil. V této souvislosti bych upozornil i na současnou lidovou kulturu Pobaltí, kde jsou tyto geometrické vzory i s různými háčky dodnes užívané. Lotyšský pásek: http://sites.google.com/site/biedribaharitas/adisana002.jpg

    Dík za informaci o knížce – asi si jí zkusím sehnat. Jinak pokud budete chtít přispívat svými poznatky, jsem pro. Myslíte formou komentářů, nebo zasláním nějakých článků?

  3. Nomad permalink
    10.10.2011 19.59

    Klidně i články .Moje zaměření je na halštatskou kulturu vůbec .V tomto období se snažím varábět nastroje atd. dělat postupy jako naši předkové nemam rád název -living history- původní obyvatelé se mi zdá lepší.V období halštatu ty zahnutý hačky na střechach byly hodně častý -a jak oni vysvětlují ty symboly proč zrovna koně a na střeše-jako že předci podpíraj oblohu oblohu bylo by potřeba zjistit. Jinak Třeba ze Slovenska jsou užasný mazanicový utvary nejspíše ze střech domů,většinou to jsou ještě nepublikované věci.Ale je to teda ještě doba bronzová.
    Takže rád napíšu co vím akorat můj slang nebude tak dobrý jako kolegů.A co tady Chybí jako chyba číslo jedna je pecka v celé střední evropě a evropě vůbec :Býčí skála!!!To je rarita.Mnohdy opomíjená ale ono je toho hodně zajímavého .Halštat je zajímavý hlavně proto že přináší novou kultru a novoty ze světa.

  4. 13.10.2011 6.22

    Tak jsem koukal po té slovenské knížce a dohledal jsem jí jenom v nějakém německém antikvariátu, tak zatím nevím jestli si jí objednám.
    Nemáte nějaký odkaz na ty nástroje co vyrábíte? Docela rád bych se podíval.
    K Býčí skále: My to zde máme v podstatě jako koníčka, takže zde zatím nejsou publikovány všechny věci co nás tak nějak zajímají. Postupně.
    Ohledně případné spolupráce: Napíšu Vám buďto já, nebo kolega na mailovou adresu, kterou jste zde uvedl (snad to nevadí).

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: