Skip to content

Krymští Gótové

14.9.2012

U zrodu Krymských Gótů stáli jak Gótové vedení králem Filimerem, tak i Herulové. Archeologické nálezy 3-4 století zároveň svědčí o kontaktech s východobaltskými a sarmatskými kmeny (zvláště s Alany) a dále s krymskými Řeky. Jazykově a kulturně byli Krymští Gótové nejblíže Ostrogótům, jejich jazyk-krymská gótština-je považován za ostrogótský dialekt. Během raného období se mezi nimi rozšířilo ariánské křesťanství, později pravoslavné.

 Cesta ke zformování krymsko-gótského národa začíná někdy v 1.stol. našeho letopočtu, kdy se Filimerovi Gótové začali z dnešního jižního Švédska a Gotlandu postupně přemísťovat přes polské pomoří dále na jihovýchod. Asi ve stejné době se z fjordů jižního Norska začal přesouvat jiný germánský kmen, kterému moderní historikové říkají Herulové (z latinského Heruli). Po roztržce s Dány se část Herulů přeplavila do Pobaltí a zalesněnými zónami východní Evropy se pustila na jih. Do severního Černomoří zřejmě přišli Gótové ještě před Heruly. Ovládli většinu Krymu, počali asimilovat zbylé Skýty a bratřit se s tamními Řeky. Téměř každý rok pak útočili na Malou Asii. Za pár let po Gótech dorazili na Krym i Herulové. Od počátku si oba germánské kmeny patrně rozuměly a utvořily koalici. V ní měli zpočátku navrch Herulové.

 Jihokrymské naleziště Çatır Dağ obsahuje dva základní typy hrobů, z jejichž uložení a uspořádání lze usoudit, že pohřbení byli zjevně příchozí z bližšího či dalekého severu a nebo potomci takových příchozích a na Krym si přinesli své vlastní tradice pohřebních obřadů.

U prvního typu hrobů je popel zemřelého volně nasypán do nevelkých jamek nebo je do jamky vsazen v urně. Dále jsou zde umístěny drobné osobní předměty, úlomky keramiky, drobné zbraně, např. nože. Jedná se o podobné uspořádání jako u různých kultur střední a severní Evropy.

Druhý typ hrobů jsou jednotlivé kamenné schrány, v nichž se nachází urna či amfora s popelem mrtvého a dále jeho osobní věci, různé nádoby, zbraně (občas ohnuté) a co je nejzajímavější-rozličné zemědělské a pracovní nástroje jako např. srpy či sekery. Podle Kazanského (2002) a Ščukina (2005) je tuto sestavu prvků a způsob uložení možné najít již jen na jediném místě Evropy a tím jsou fjordy jižního Norska.

Lidé z druhého typu hrobů tedy nepatřili k Filimerovým Gótům, nýbrž se jednalo o jiný germánský kmen, který sám sebe nazýval: Erulové. Z latiny pocházející název Herulové (viz výše) je tedy nepřesný. Pojmenování Erulové pochází z germánského *erulaz/erilaz (sr. runové erilaR, eril ‚znalec run‘, jarl ‚představitel vyššího vědění‘). U starších runových nápisů znamená erilaR patrně název kmene, později se stává označením pro žrece nebo pro lidi, kteří vládnou znalostmi run a proto ve společnosti zaujímají vysoké sociální postavení (Melnikovová, 2001). Vyznačují se společným jednotícím kultem, esoterickými znalostmi a vojenským řemeslem. Ch.Stang (1999) popisuje Eruly takto: „..jsou velice vysocí a adekvátně těžcí (legendy dokonce hovoří o tom, že je koně nejsou schopni nosit), mají světlou pleť a vlasy, modré oči, rychle a lehce běhají, říkají o sobě, že jsou knížata, vládci“. Lze předpokládat, že Erulové zpočátku tvořili vedoucí kastu nejen u Gótů, ale i u několika dalších germánských kmenů severního Černomoří. Podle G.S.Lebeděva (2005) se později jejich role mění: „…z Erulů se stala vojenská elita s vysokou schopností samoorganizace“.

 Vrchol moci prožili Krymští Gótové na konci 3. stol., kdy kontrolovali Bosporské království a vpravili se mezi jeho elitu. Postupně však zažili vpády Bulharů, Avarů, Hunů, Chazarů a jejich vliv zvolna slábl. Na začátku 6. stol. upevňují své svazky s řecko-byzantským živlem a začíná tak proces jejich asimilace. Poslední epigrafická fakta o souvislém gótském osídlení Krymu jsou moderním historikům známa z 9. stol. Později se již slovo „Gót“ přestalo používat k pojmenování etnika a změnilo se na vlastní jméno. Ve 12-15.stol. existovalo na jihozápadě Krymu malé křesťanské knížectví Feodoro nazývané též Gothia, kde ještě měly přežívat ostrůvky gótského osídlení. V 18. stol. došlo k vysídlení krymských Řeků a tím záhy definitivně skončily veškeré zmínky o Gótech.

 Překlad popisků k archeologickým nálezům po černomořských Gótech

Str. 227
Obr. (рис.) 1-soubor ženských ozdob krymských Gótů, naleziště Suuk-su, 2. polovina 6.stol.
Obr. 2, 3-přezky s hlavami orlů, Kerč, 1. pol. 6. stol.

Str. 228
Obr. 4-importované germánské (ostrogótské a gepidské) přezky, Kerč

Str. 229
Obr. 5-ozdoby a drobnosti ke germánskému ženskému oblečení a rudě lakovaná miska, Kerč

Str. 230
Obr. 6-nálezy z Kerče

Str. 231
Obr. 7-nálezy ze Suuk-su, 5-přehled ozdob pochované ženy, 1-4, 6, 7-ozdoby a drobnosti ke germánskému oblečení

Str. 232
Obr. 8-naleziště Lučistoje; 1- přehled ozdob pochované ženy, 2-bronzová koncovka pásku, 3-stříbrná náušnice, 4-7-části náhrdelníku (4-modré sklo, 5-jantar, 6-vápenec, 7-chalcedon), 8-stříbrný náramek, 9-stříbrná přezka s hlavou orla

Str. 233
Obr. 9-Lučistoje-přezka s hlavou orla

Str. 234
Obr. 10- Lučistoje; 1- přehled ozdob pochované ženy, 2-6- ozdoby a drobnosti ke germánskému oblečení

Str. 235
Obr. 11- Lučistoje; detaily erbovní opaskové soupravy 2.pol. 6.stol.

Str. 236
Obr. 12-Skalistoje-velké přezky s obdélníkovým štítkem

Str. 237
Obr. 13- velké přezky s obdélníkovým štítkem; 1-Chernoses, 2- Skalistoje, 3- Chernoses, 4- Lučistoje

Str. 238
Obr. 14- Lučistoje-přezka s orlí hlavou
Obr. 15-spony, 7.stol.; 1-dvoudestičková spona, naleziště Suuk-su, 2-dněprovská palcová spona, nal. Lučistoje

Str. 239
Obr. 16- Lučistoje-dněprovské spony

Str. 240
Obr. 17-přezka s orlí hlavou a spony, Lučistoje

Str. 241
Obr. 18-přezky se zkoseným štítkem, 1- Skalistoje, 2-Aromat

Str. 242
Obr. 19-spony ze 7.stol.; 1,4,6- Lučistoje; 2-Eski Kermen, 3-Baštanovka, 5-Chernoses

Str. 243
Obr. 20-hrob v nal. Lučistoje-přehled nálezů

Str. 244
Obr. 21 a 22-rekonstrukce ženského ostrogótského oblečení, Lučistoje

Str. 245
Obr. 23- rekonstrukce ženského ostrogótského oblečení, Lučistoje
Obr. 24-runový kámen z hory Opuk: pravý nebo padělaný artefakt ?

Str. 246
Obr. 25-Johann Gótský
Obr. 26-memoriální komplex sv.Johanna Gótského; Partenit, Krym

Str. 247
Obr. 27 a 28-Mangup, ruiny opevnění

Str. 248
Obr. 29-ruiny Sjureňské pevnosti (Scivarin u Busbeku)
Obr. 30-Eski Kermen

Použitá literatura:

  • Galinová, Natalie Alexandrovna; Krymsko-gótský jazyk; 2011.
Komentáře: 3 leave one →
  1. Myslič permalink
    14.9.2012 22.17

    Asi by bylo dobré zmínit ještě pozvolné splynutí Krymských Gótu nejen s bosporskými Řeky, ale i s Alany (potomky Sarmatů a Skytů), ze kterých se vyvinululi dnešní Osetijci. Ruské prameny je popisují jako světlovlasé a světlooké. Ruští Rurikovci si z alanským vládnoucím rodem velmi dobře rozuměli a prováděli s ním velmi dlouho sn’atkovou politiku.

  2. Hlutwig permalink
    15.9.2012 20.09

    Článek na začátku zmiňuje sarmatské kmeny, mezi které Galinová řadí i Alany (upřesnil jsem je v závorce).
    Co se týče vztahu mezi Krymskými Góty a tamními Alany charakterizuje ho slovy jako: „jisté smíšení kultur“, „vzájemné ovlivňování“, „dobré sousedství“ a „koexistence“. Góty i Alany však vždy zmiňuje jako dva samostatné národy. Např. u bosporského dvora se Gótové běžně domluvili řecky, zatímco Alani tam museli mít skupinu překladatelů. V Catir Dagu jsou převážně germánské hroby, zatímco v Lučistém alanské. Také Ajbabin (1999) zmiňuje zvlášť Góty a zvlášť Alany a připomíná, že oba národy postihl na Krymu stejný osud: řecko-byzantská většina je „vstřebala“. Za jednotící prvky, pod kterými byla asimilace završena, označuje křesťanství, řecký jazyk a byzantskou kulturu. Pokud tedy Gótové a Alani směřovali ke vzájemnému splynutí, tak už to nestihli.

    Ještě kratšího trvání byl pobyt nevelké skupiny Krymských Gótů na východním pobřeží Černého moře. Pobývali tam v letech 430-550. Záhy se však rozpustili mezi blíže neupřesněnými kavkazskými národy, možná právě mezi Alany.

  3. 15.9.2012 21.47

    U těch Alanů by ještě stálo za to, zmínit „Nartský epos“, což je souhrn legend Osetijců a vyšel ještě za Československa ve slovenském překladu. Otázkou je, zda jsou některé prvky v oněch legendách ještě praárijské,nebo se tam případně mohly dostat prostřednictvím Gótů, protože se velmi podobají severským ságám. „Nartský epos“ bohůmžel nemám, měl jsem jen některé části zkopírované a ani tydnes už nemám, protože jsem na ně nenapsal „Navrátil“😦

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: