Skip to content

Výklady symbolů

V tomto Archivu časopisu se zaměřujeme vedle fotografií posvátných míst na publikování pravěkých symbolů, především naší domácí české, ale i společné evropské tradice.

Klíčem k porozumění posvátné skutečnosti je vždy symbol, obraz. Z původně posvátných obrazů, symbolů a hieroglyfů vyvinuly různé kultury světa svá profánní písma, a v symbolech byly po celá tisíciletí trvání pravěku zapisovány mytologie národů a zmínky o posvátných skutečnostech tak, že jim lidé bezprostředně rozuměli. Tradiční pravěké vědy byly předávány pouze obrazně, řečí podobenství, obrazných a symbolických vyjádření.

V souladu se stupni hierarchie a se zákony analogie může být vše v univerzu pojímáno jako symbol (Jak nahoře, tak i dole.). Podrobnými výklady jednotlivých symbolů v modernímu člověku srozumitelné (rozumové) řeči se věnuje rubrika našeho časopisu ZDE.

Pro základní orientaci následuje krátký přehled publikovaných symbolů a jejich „pracovních“ či autentických pojmenování.

Staroevropské symboly podle Libertase Klimky , Kosmologie dávných Baltů (1997); vpravo nejsou přímo uvedeny jejich významy, ale pouze souvislosti

Děsivá přilba

v přípravě

Divoký kanec

v přípravě

Hadí symboly

Téměř celosvětové rozšíření symbolu hada v různých tradičních formách (náboženstvích Eurasie a Ameriky) dává tušit, že se jedná o symbol velice starý. Je známo, že v baltském a slovanském prostředí byl had chován jako posvátné zvíře ještě ve středověku a v litevských pohádkách je hadí král přímo jednou z inkarnací temného boha Velinase (Velese). V českém a slovenském prostředí je posvátný had strážcem pokladu a jméno užovky (jaga) etymologicky propojeno s pojmem magie a vyšší moci. Z Indie a ze slovenských pohádek známá hadí síla falose představuje plodivou moc – to jest přesně řečeno imaginaci.

hadí král (Žaltys) nad okny domů, Litva

Stará lidová pověra, že omládne, shodí-li had svou kůži, činí z hada symbol nesmrtelnosti. V evropském křesťanství se jedná o symbol Kristova vítězství nad smrtí. Jako komplementární symbol je zástupnou figurou Krista i Satana ve zvláštní figuře zvané amphisboena (dvouhlavý had). V podobném významu jej asimilovala i středověká alchymie.

V tomto archivu se časopisu Slavonie podařilo zachytit vývoj hadích symbolů, které jsou postupem času geometrizovány a nakonec se mění v besobsažné rostlinné motivy připomínající tvar písmene S. V našem prostředí se posvátní hadi a hadí králové vyskytují především nad okny domů, na střechách, v pásech pod střechami a na plotech domů.

vlevo hadí symboly, které poklesly v geometrické či rostlinné motivy; vpravo podoby germánské runy *othila, v Litvě označované jako žabka – ženský protějšek hada; její podobu zcela vpravo Herman Wirth nazývá rovněž hadem (Schlange) nebo smyčkou (Schlinge)

Ženským protějškem boha Velniase jako hada je Ragana (v současné litevštině čarodějnice) v podobě ropuchy (litevsky rupūže), s níž souvisejí i pohádky o zakleté princezně v podobě žáby. Jako „žabka“ bývá v pobaltském folklóru označována i jedna z podob runy *othila.

Jelen (sob, los)

v přípravě

Jitřenka

Jitřenka (Zora, hvězda) je bohyní Indoevropanů. V litevštině je nazývána Aušrinė, lotyšský ekvivalent zní Auseklis. V latinském okruhu je známa jako Aurora, bohyně červánků. Významově jí také odpovídá indoárijský bůh rudé oblohy Ušas.

Symboly Jitřenky jsou častější na severu Evropy, ve střední a jižní Evropě, v Asii a v Americe jsou méně časté. Nejen z tohoto důvodu je symbol Jitřenky pravděpodobně spjat s polární Tradicí. Zajímavé jsou v této souvislosti hyperborejské rysy mýtu o Jitřence vyprovázející sluneční bohyni z půl roku trvajícího období temnoty, který se zachoval v Litvě a v Japonsku.

Symbol Jitřenky se překrývá se symbolem astry (aster, hvězda a podle ní pojmenovaná květina). Astraea je hyperborejská vládkyně spravedlnosti, která byla podle řecké tradice během druhotného cyklu (a s ním související změnou v hierarchii kardinálních bodů) přesunuta do zvěrokruhu jako znamení panny (virgo).

symbol Jitřenky podle Libertase Klimky a jeho vztah ke slunovratům a rovnodennostem, Kosmologie dávných Baltů (1997)

Kosmický strom

Kosmický strom jako obrazné znázornění tak zvané osy světa (axis mundi) je natolik známý, že nepotřebuje bližší výklad. Můžeme jen připomenout některé opomíjené skutečnosti. Na úpatí stromu se nachází Adamova či Mímiho hlava (hebrejsky golgota, latinsky calva, odtud Kalvárie) a pověstná studnice moudrosti (též studnice mládí – fons juventutis) západní i severské tradice. V jeho kořenech přebývají hadi nebo žáby a větve poskytují přístřeší mnoha mytickým bytostem, především symbolickým ptákům či jelenům.

Strom jako osa světa vyrůstá vždy ze středu světa, který na úrovni mikrokosmu, to jest člověka, představuje srdce – z toho důvodu v domácí lidové výšivce vyrůstá ze srdce. V podobě se třemi lístky na vrcholu odpovídá třívětvé runě (*algiz nebo *elhaz).

kosmický strom v ukrajinské lidové výšivce; srdce z něhož vyrůstá již pokleslo na květináč

Jednotlivé stromy odpovídají bohům severské tradice. Například dubu odpovídá Perun (litevsky Perkūnas, lotyšsky Pērkons) a bohyni osudu (litevsky i lotyšsky Laima) lípa. Takzvaný strom života, který z určitého hlediska jako takzvaný strom poznání odpovídá kosmickému stromu, je v severské i západní tradici jabloň (včetně českých pohádek).

Kříž v kruhu a světové kolo

kříž v kruhu (vlevo, uprostřed) a kolo světa (vpravo) se všemi symbolickými aspekty, o nichž se zde nemáme prostor rozepisovat

Kříž v kruhu představuje samozřejmě cyklus se všemi jeho aspekty, týkajícími se především cyklického pojímání času (odtud cyklus rytířů Grálu, kolo smrti apod). Odtud vyplývá jeho význam coby kalendáře, nikoliv pouze v jeho profánním smyslu.

Kruh je v dalším důležitém aspektu symbolem světa – vesmíru, jehož bytí a trvání (německy werden) je samo o sobě cyklické, odtud český kořen vrtvrtat a podobně, což vyznačuje cyklický pohyb. V  pólu tohoto pohybu se nachází takzvaný střed světa a stoupá odtud vzhůru kosmická osa. Kříž v kruhu má proto nesčíslná vypodobnění ve všech tradicích světa. Připomeňme rozložení Ráje, párských hřbitovů, staroindického a římského města, slovanské vsi (vesnicevesmír) a tak dále.

Čtyři kardinální body odpovídají nadvládě čtyř živlů (v sanskrtu tattva, pátý kardinální bod, který je ostatním nadřazený, zastupuje kvintesenci, z niž zbývající tattvy pocházejí) a analogickým skutečnotem: svátkům, světovým stranám, úsekům dne a jejich tradičním aspektům, cyklům manifestace, převládajícím tradičním formám a jim odpovídajícím kastám. Vertikální linie (latinsky cardo) kříže v kruhu je linií slunovratů, horizontální linie (latinsky decumanus) spojuje rovnodennosti.

Sever se nachází vždy nahoře (v sanskrtu uttara), zimní slunovrat odpovídá půlnoci a severu (odtud označení strana půlnoční) a reprezenuje počáteční bod hyperborejské tradice. Tradiční formy od ní odvozené proto počítají začátek roku zimním slunovratem. Při pohybu ve směru pradakšina (objekt vpravo od původního = po směru hodin) následuje jarní rovnodennost, jež odpovídá úsvitu (mimo jiné začíná polární den) a východu jako světové straně. Letní slunovrat je v analogii poledni a jihu (v litevštině poledne i jih označuje slovo  pietūs, proto je nazýván stranou polední), podzimní rovnodennost odpovídá západu slunce (začátek polární noci) a západu jako světové straně.

Na závěr se lze zmínit i o významu v západní tradici odpovídajícímu číslu deset jako symbolu dokonalosti například u pythagorejců či v alchymii (1 + 2 + 3 + 4 = 10 odpovídající kruhu a dokonalosti) a významu, který je v analogii s idejí fyzického světa (hebrejsky malkhut, říše).

Květ života

Květ života je pracovní název (z anglického flower of life) pro šestiramennou figuru označovanou též jako hvězda, kvítek vlasti, betlémská hvězda, Šalamounova pečeť, Šalamounův květ a podobně. Jedná se o pravěký symbol ze severské i západní tradice.

název květ života souvisí s květy některých lilií jako je snědek chocholičnatý (Ornithogalum umbellatum – vlevo), lidově zvaný Betlémská hvězda; podle Fulcanelliho se jedná o kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum) lidově zvaný Šalamounova pečeť

Mezi další symbolické květiny patří lilie (kosatec), jejiž stylizace v podobě třívětvé runy ukazuje k severu, tedy k pólu, růže ze západní tradice (indickým ekvivalentem je lotos) jako takzvaná koruna božství je vyjádření nejvyšší moudrosti – často nachází jako roseta uprostřed svastiky či světového kola.

kalendářní interpretace šestiramenného symbolu podle Herman Wirtha (Pravlast nordické rasy) – body východu a západu Slunce o slunovratech z ptačí perspektivy, kdy kruh představuje horizont s pozorovatelem ve středu

Lunární symboly (lunice, býk)

v přípravě

Nebeští koně

symboly Ášvinů (nebeských koní) doposud zaznamenané v Rusku, Pobaltí, Východním Prusku a v severním Německu (především Westfálsku), archeologicky dále u Árijců v jižním Rusku, halštatské kultuře a kultuře popelnicových polí (případně i u vypíchané keramiky)

Symbol nebeských koní se v sanskrtu a litevštině nazývá Ašvieniai (Ášvinové) či dále v litevštině žirgeliai (hřebci). V Lotyšsku je považován za symbol boha jménem Jumis. Jedná se o symbol související s nebesy.

Medvěd a medvědice

v přípravě

Orel a orlice

v přípravě

Pentagram a hexagram

Pentagram bývá obvykle považován za symbol malého světa (mikrokosmu), to jest člověka, zatímco hexagram za symbol velkého světa (makrokosmu), to jest universa.

vlevo, uprostřed pentagram, vpravo hexagram; bylo by chybné myslet si, že symbol vpravo patří pouze Hebrejcům, protože jej máme doložený i ve starogermánských a obecně árijských souvislostech; v Indii se nazývá šatkona (jako sjednocení Purušá a Prákrtí)

Symboličtí ptáci

v přípravě

Rak a krab

v přípravě

Ryba (delfín, chobotnice)

v přípravě

Solární symboly (slunce, beran)

v přípravě

Svastika (symbol pólu)

v přípravě

Triskelion (trojnoha) / triquetra (trojúhelník)

v přípravě

Vlk

v přípravě

Vodní ptáci (labutě)

v přípravě

Zelený muž

v přípravě

Země – plodnost

v přípravě

%d bloggers like this: